Aleš Bajer

Úvod

Geodiverzita se v poslední době stává významným pojmem, který je používán jak ze strany odborníků tak i laické veřejnosti. Pojem je rozšířený mezi odborníky v oblasti neživé i živé přírody, ochrany životního prostředí a dostal se i do slovníku politiků především v souvislosti s ochranou přírody a krajiny (krajinného rázu). Byť je pojem geodiverzita znám v podstatě půl století, tak poprvé byl v odborném textu použit na začátku 90. let v Německu a Austrálii. A to v návaznosti na konvenci o biodiverzitě schválené na světovém summitu v Rio de Janeiro v roce 1992. Kdy texty byly reakcí zejména geologů na konkrétní ochranu biodiverzity. Geologové zde v kontextu s ochranou biodiverzity kladli důraz na nutnost ochrany i neživé přírody, čili geodiverzity jako hodnoty. První definice geodiverzity pochází z Australské charty přírodního dědictví (Australian natural history charter, 1996), která geodiverzitu definuje „Geodiverzita zahrnuje celou šíři zemských rysů, včetně geologických, geomorfologických, paleontologických, půdních, hydrologických a atmosférických prvků, systémů a procesů.“ V následujících letech se pojem geodiverzita stává stále více součástí textů spojených s ochranou přírody a politických deklarací. V České republice se významně na propagaci pojmu geodiverzity a její ochrany angažuje např. Václav Cílek (Cílek 2001, 2002), který je také autorem návrhu zkráceného znění pojmu geodiverzita „substrátová a morfologická rozmanitost určitého území“ (Cílek 2001). Monografického zpracování se geodiverzita dočkala v roce 2004, kdy v Londýně vyšla Geodiversity valuing and conserving abiotic nature Murraye Graye (Gray 2004). Tato publikace na více jak 400 stranách komplexně vysvětluje pojem geodiverzita a zasazuje jej do systému věd o Zemi. V dnešním pojetí je geodiverzita nejčastěji chápána jako označení geologického dědictví, které chceme chránit a jehož význam chceme zdůraznit.

Geodiverzita jako hodnota

Hodnocení geodiverzity, resp. stanovení jednotlivých hodnotících kritérií se vyvíjí již od konce 19. století, kdy první autoři nepřímo hodnotu geodiverzity chápou jako jeden z pilířů pro ochranu přírody (života) a krajiny. Postupem času bylo formulováno následné hodnocení, které problematiku nahlíží komplexně, z více hledisek. Dnes je tato hodnota rozdělována do čtyř základních skupin:

• Vlastní hodnota: je  vlastní hodnota daného místa, kterou sice vztahujeme k člověku, ale která stojí spíše mimo jeho rámec, je dána samotnou existencí dané lokality
• Kulturní a estetická hodnota: provázaná s kulturní historií a často se odráží v prvcích praktického života daného místa, tj. v architektuře a užívaných stavebních materiálech, tradicích, folklóru a mytologii apod., tato hodnota je také součástí pojmu genia loci, která se může týkat jednoho konkrétního místa (jeskyně, skála), ale také rozsáhlejšího krajinného segmentu charakteristického konkrétními geologickými či geomorfologickými procesy (Jižní Morava, Moravský kras, Český ráj…). Kulturní hodnota se také velmi často projevuje v archeologii. Estetická hodnota navázaná na geodiverzitu je úsce spjata s dnes často užívaným termínem krajinný ráz a nepřímo se vztahuje k rekreačnímu potenciálu místa a k populárním aktivitám jako je geoturismus a ekoturismus. Může být také zdrojem inspirace uměleckých děl.
• Ekonomická hodnota: může být vztažena k celkovému nerostnému bohatství dané lokality, jedná se tedy o současné nebo potenciální využití hornin a minerálů pro potřeby průmyslu a hospodářství, pomíjenou součástí geodiverzity je půda a půdní rozmanitost konkrétního místa, která má ekonomickou hodnotu z hlediska jejího využití v zemědělství, lesnictví, cestovním ruchu aj.
• Vědecká a vzdělávací hodnota: geodiversita konkrétních lokalit může být zdrojem vědeckých teorií a znalostí. Právě terénní výzkum často tyto teorie potvrzuje či vyvrací. Praktická demonstrace geologických principů a procesů v terénu na konkrétních lokalitách má neocenitelné výukové hodnoty. Vzdělávání v oblasti neživé přírody a její ochrany je bez terénních cvičení přímo na lokalitě prakticky nemyslitelné.

 

Ochrana geodiverzity

Obecně se setkáváme nejen mezi laickou ale i částí odborné veřejnosti s názorem, že živá příroda (rostliny a živočichové) je ve své podstatě křehká a zranitelná, a proto je potřeba ji chránit. Kdežto svět neživé přírody se většinou jeví jako stabilní a odolný vůči vnějším vlivům a proto je jeho ochrana často opomíjena. Ve skutečnosti však k ochuzování geodiverzity dochází každodenně, často i nevědomky během zemědělských prací, při stavebních úpravách a dalších antropogenních zásazích. Lidská činnost je dnes tak významným činitelem na Zemi, že má na druhé straně schopnost svými zásahy na geodiverzitu působit do určité míry i pozitivně.

V současnosti již převládá vědomí, že i geodiverzita by měla být chráněna jako součást přírodního dědictví Země. V souvislosti s tím, dochází v  posledních deseti letech v rámci EU ke snahám o začlenění geodiverzity do mezinárodních, národních ale i lokálních plánů ochrany přírody a krajiny.

Významným dokumentem v tomto ohledu je Doporučení na ochranu geologického dědictví oblastí s mimořádným geologickým významem přijaté Výborem ministrů EU v květnu 2004, opírající se o základní principy Deklarace Spojených národů v souvislosti s ochranou neživé přírody. Vychází především z těchto bodů: geologické dědictví tvoří přírodní dědictví vědeckého, kulturního, estetického, krajinného a hospodářského významu, které musí být chráněno a zachováno pro příští generace; nutnost ochrany geologie a geomorfologie ve smyslu zachování charakteru krajin Evropy; začlenění ochrany a managementu oblastí se zvláštním geologickým významem do státních politik a programů a jejich zohlednění při stanovování politik rozvoje a plánování; potřeba ochrany a vhodného využívání geologického dědictví Evropy zejména území s mimořádným geologickým významem, posílení mezinárodní a meziregionální spolupráce na poli aktivní ochrany geologického dědictví. Přijatý systém doporučení členským státům zdůrazňuje především: nutnost výběru, evidence a monitoringu geologicky a geomorfologicky významných lokalit a oblastí; vyvinutí národní strategie a pravidel ochrany a využívání těchto lokalit a oblastí, a to vše v duchu trvale udržitelného rozvoje prostřednictvím odpovídajícího managementu; zhodnocení a případné posílení stávajících legislativních nástrojů či stanovení nových zaměřených na ochranu geologicky významných lokalit a movitého geologického dědictví; podpora osvěty a vzdělávacích programů a posílení spolupráce s mezinárodními organizacemi, vědeckými institucemi a nevládními organizacemi; zajištění dostatečného financování.

 

Významné projekty na podporu geodiversity

Projekt GEOSITES byl realizován za podpory Mezinárodní unie geologických věd (IUGS) a byl zaměřen na identifikaci a zhodnocení nejvýznamnějších geo – (geologických, geomorfologických) lokalit mezinárodního významu. Projekt se začal rozvíjet od roku 1996 a postupně se začal realizovat prakticky v celé Evropě, projekt funguje jako rámec pro systematickou inventarizaci geologicky významných lokalit na národní a regionální úrovni. V Evropě je program podporován Evropskou asociací pro ochranu geologického dědictví (ProGEO). V současnosti vzniká souhrnný soupis těchto lokalit tzv. světová databáze. V České republice seznam nejvýznamnějších geologických lokalit vytváří a spravuje Česká geologická služba (ČGS).

Evropská úmluva o krajině byla podepsána ve Florencii v roce 2000 a vstoupila v platnost od března 2004 (v ČR od října 2004), prosazuje podporu v ochraně krajiny, zabývá se problematikou jejího využívání a plánování a to v evropském kontextu. Geodiverzita (tedy geologie, geomorfologie a půda) vytváří v podstatě kostru celé krajiny a tvoří její základní charakteristiky (geologické rysy krajiny), proto je naprosto nezbytné začlenění ochrany geodiversity (geologických, geomorfologických a pedologických charakteristik) do procesů plánování a tvorby krajiny a při aplikaci (implementaci) Evropské úmluvy o krajině na národní a regionální úrovni.

Evropská síť světového dědictví je součástí seznamu světového dědictví. Tento seznam vzniká na základě Úmluvy o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví přijaté v roce 1972. Jedná se o území s mimořádnou kulturní či přírodní hodnotou navržené jednotlivými členskými státy, schválené a zařazené na seznam světového dědictví. V současnosti je na seznamu 13 evropských lokalit, u kterých je hlavním důvodem zařazení (přírodní kritéria) geologie a geomorfologie.

Projekt evropské geoparky je významným počinem ve snaze zařadit ochranu geodiversity po bok ochraně biodiverzity, jde o projekt ve spolupráci s UNESCO, jehož hlavním cílem je ochrana geologického dědictví v Evropě. Evropský geopark je definován jako území s významným geo (geologickým, geomorfologickým) fenoménem se sítí geologicky významných lokalit vysoké vědecké, kulturně-estetické a výchovně-vzdělávací hodnoty. Geopark musí mít jasně definované hranice, strukturu řízení, jasnou strategii správy a udržitelného rozvoje včetně začlenění sociálních a ekonomických hledisek. Projekt funguje od roku 2000 a v roce 2004 se stal součástí světové sítě geoparků. V současnosti (7-2014) má evropská síť geoparků 59 členů v 21 evropských státech. Součástí sítě je i jeden český zástupce. Geopark Český ráj byl do sítě zařazen v roce 2005, na národní úrovni dnes fungují další čtyři geoparky, geopark Egeria (Karlovarský kraj) a Geo Loci ( Plzeňský kraj), které jsou prvním článkem připravovaného příhraničního česko-bavorského geoparku. Geopark Železné hory (Pardubický kraj a kraj Vysočina), nově pak geopark Podbeskydí (Moravskoslezský kraj) a geopark Kraj Blanických rytířů (Středočeský kraj).

Akční plán a geo-audit – nástroje ochrany území zvláštního geologického významu

Zpracování geo-auditu a následné vytvoření akčního plánu je dnes nezbytným postupem pro management (správu) území zvláštního geologického významu (geoparku, CHKO, NP).

Primárním cílem geo-auditu je vědecké zhodnocení a inventarizace geologicky významných prvků a lokalit daného území. Akční plán, který navazuje na výsledky geo-auditu poskytuje rámec nezbytný pro udržitelný management (správu), plánování, ochranu a uplatnění všech aspektů geodiverzity daného v dlouhodobém časovém horizontu. Ideálním výstupem jak geo-auditu, tak hlavně akčního plánu by měla být spolupráce všech zainteresovaných stran v daném území zvláštního geologického významu (za ideálních podmínek geopark), kdy spolupracují vědecká komunita zajištující odbornou podporu, správa geoparku, místní dotčená samospráva a především dochází k aktivnímu zapojení podnikatelských subjektů (jak podnikatelé v cestovním ruchu, tak subjekty podnikající a využívající dotčené území, např. těžební společnosti, výrobní závody aj.). Výstupy této spolupráce by měly být cíleny jak na místní obyvatelstvo se zaměřením na zvýšení jeho sebeuvědomění a respektu vůči krajině (svému domovu), tak na návštěvníky území se záměrem jejich kvalitní informovanosti (např. vyškolení místních obyvatel, jako tzv. geoprůvodců). To vše v souladu s pozitivní propagací daného území.

Půda významná součást geodiverzity

Půda – svrchní tenká, oživená vrstva litosféry tvoří určitý most mezi chápáním pojmů biodiverzita a geodiverzita. Žijeme dnes v době, kdy drtivá většina lidí již nepřichází s půdou jako prvotním zdrojem prakticky do styku a tak dochází k výraznému posunu v chápání půdy.

Půdu dnes vidíme jako věc, jejíž největší hodnotou není půda samotná a její produkční schopnost, ale možnost jejího přímého finančního zhodnocení třeba za cenu jejího poškození nebo úplného zničení. Více jak 60% půdy v zemích Evropské unie je dnes považováno za nějakým způsobem degradované (eroze, kontaminace, zhutnění, ztráta organické hmoty acidifikace, desertifikace aj.). Přibližně 10% půdy hrozí v příštích dvaceti letech zastavění nebo zničení spojené s antropogenní činností. Právě z těchto důvodů je zvyšování informovanosti laické ale i odborné veřejnosti nezbytné pro účinnou ochranu půdy. Zviditelnění půdy jako významné a nedoceněné části geodiverzity je malým střípkem v mozaice těchto snah.

Shrnutí

Geodiverzita se v posledních letech dostává do popředí zájmu a termín začíná být hojně užíván zejména v souvislosti s ochranou přírody, konkrétně při definování a ochraně lokalit a území s mimořádným geologickým (geomorfologickým a pedologickým) významem, tedy s ochranou geologického dědictví. Přestože je koncept geodiverzity relativně mladý, dochází v současnosti k jeho hlubšímu propracování a rozvíjení a stává se součástí mezinárodních (politických) aktivit v ochraně přírody a krajiny. Zejména aktivity zaměřené na průzkum a inventarizaci geologicky významných lokalit a vznik geoparků na rozsáhlejších geologicky unikátních územích jsou nejvýznamnější produkty těchto aktivit. Používání pojmu geodiverzita by nemělo zahrnovat pouze ochranářské hledisko (samotnou existenci lokality), ale také hledisko kulturní, vědecké, výukové a ekonomické hodnoty. Zviditelnění půdy jako integrální součásti geodiverzity může významně přispět k její, dnes opomíjené, ochraně.

Literatura:

 

Bajer, A., Kynický, J. (2007): Geoturismus v kontextu středoevropské krajiny, In: Ekologie krajiny v ČR – těžba nerostných surovin a ochrana přírody, Sobrník ze 7. Ročníku semináře věnovaného Ekologie krajiny v ČR, konaného 14.-15. 9. 2007 v Horce nad Moravou, 245 s.

Cílek, V. (2001): Geologické základy české krajiny, In: Tvář naší země – krajina domova, s. 27-34

Cílek, V. (2002): Geodiverzita: In Ochrana přírody, roč. 57 č. 2, , Praha, 40-44 s. ISSN: 1210-258X

Macadam, J. (2001): Potential European Geoparks, and the present state of –geotourism, Geoconservation, and Geo-education in Cornwallm, south-west Britain, Cornwall

Murray G. (2004): Geodiversity valuing and conserving abiotic nature, England, 434 s.

Australian Heritage Commission (1996): Australian Natural History Charter, Camberra

ETS – Evropská úmluva o krajině (2000)

English Nature (2003): Geodiversity and the Minerals Industry: Conserving our Geological Heritage. Entec UK Ltd, Newcastle-upon-Tyne

Kontakt:

Mgr. Aleš Bajer, Ph.D.

Ústav geologie a pedologie

Lesnická a dřevařská fakulta

Mendelova univerzita v Brně

E-mail: bajer@mendelu.cz