Řídící subjekt, logo geoparku

Řídícím subjektem Geoparku Joachima Barranda je výkonná rada geoparku. Přípravu vyhlášení geoparku a činnost výkonné rady institucionálně zajišťuje Agentura Koniklec, o. p. s. Do budoucna se počítá se založením samostatného subjektu. V roce 2013 vznikla vědecká rada geoparku, ve které je zastoupeno Národní muzeum, PřF UK, Česká geologická služba a Geologický ústav AV ČR. Symbolem geoparku je oblíbená Barrandova zkamenělina prastaré škeble srdcovky české (Cardiola bohemica).

Lokalizace

GP leží na území Středočeského kraje a Hlavního města Prahy, zahrnuje v sobě významnou část intravilánu hlavního města v jeho západní a jihozápadní části a dále se rozkládá jihozápadně. Celková rozloha je 473,6 km2, obvod hranic : 126,9 km. Zeměpisné souřadnice středu jsou 49°52′22″ − 50°03′10″ N/ 14°02′39″ – 14°24´33″ E. Nejbližší velká města jsou Praha a Beroun. Minimální nadmořská výška je 186 m n.m. (Vltava u Prahy) a maximální 498 m n.m. (Bacín).

Základní téma a charakteristika geoparku

Krajina staršího paleozoika oblasti rozkládající se mezi Prahou a Berounem, představuje největší vápencové území v Čechách, unikátní jak z hlediska světové stratigrafie a paleontologie siluru a devonu, tak přítomností rozsáhlých ploch zachovalých společenstev skalních stepí, lesostepí a listnatých lesů s bohatou květenou a zvířenou. Vedle krajinných, přírodovědných a estetických hodnot je území proslulé historickými a kulturními památkami různých období osídlování území našeho státu.

Vápencový masiv byl nazván Barrandienem na počest geniálního francouzského vědce a stavitele Joachima Barranda (1799 – 1883), který se věnoval soustavnému paleontologickému výzkumu středních Čech až do konce svého života a stal se tak zakladatelem české paleontologie i geologie.

Geopark je unikátní přírodní geologickou a paleontologickou laboratoří. Spojení odkazu Joachima Barranda a prezentace současných výsledků bádání a nových objevů je hlavním tématem geoparku.

Krajinu zdobí a utvářejí i stovky lůmků, odkryvů i důlních děl a také jeskyně a štoly v podzemních prostorách. Dodnes zde nacházíme nové zkameněliny, nové jeskyně, nebo zapomenutá místa výzkumů a těžby vápence.

Geologický příběh geoparku

Příběh začíná velmi dávno, krátce poté, co se ve světových mořích utvořil kontinent Pangea a na jeho okraji vzniklo mělké moře s mírnými hloubkami. Toto moře postupně osídlili první živé organismy, rostliny i živočichové roztodivných tvarů.

Na okraji nejprve ordovického a pak silurského a devonského moře doslova bujel podmořský život, na korálových útesech, biohermách – např. u Zlatého koně u Koněprus nebo u lomu Liščárna vedle Malé Ameriky se postupně množily rostliny, mlži, zejména škeble, pevně připoutané lilijice, hlavonožci, tehdy ještě s krásnými barevnými schránkami ve tvaru kornoutů a šnečích ulit. Tuto faunu doplňovaly různé formy ryb, raků a mezi nimi i různorodí trilobité. Po dně moře byli roztroušeni ostnokožci a moře překypovalo velkými i malými živočichy, řasami a sinicemi.

V období před 488 – 416 miliony let příběh pokračuje usazováním vrstev na mořském dně. Postupně vzniká největší a nejstarší vápencová kra na území České republiky. Vápencové usazeniny ve vrstvách jsou později dotvářeny horotvorným procesem, variským vrásněním. Tento mohutný pohyb tektonických desek se odehrával v geologických obdobích devonu a spodního permu. Horniny usazené na dně moře se zvrásnily a vznikly různé dnes odkryté a patrné přesmyky a vrásové kresby známé z Radotína, Karlštejna nebo okolí Koněprus.

Obr. 1 výhled na Svatý Jan pod Skalou a skalnaté údolí Loděnice. Pod monumentální Skálou (438 m) stojí po staletí benediktinský klášter obklopený osadou na říčce známé jako Kačák. Řeka se zařezává do souvrství devonských vápenců, ve kterých vytváří působivé scenérie.

Živá příroda

V centru území se nachází Chráněná krajinná oblast Český kras. Zde se soustřeďují výjimečné lokality a areály výskytu teplomilné fauny a flory v dosahu Prahy. Je zde řada zvláště chráněných území, včetně NPR Karlštejn, která se pyšní Diplomem Rady Evropy jako prestižní území přírodních hodnot.

Cenná lesní společenstva, doubravy a šípákové lesostepi nacházíme na jižních svazích a vápnomilné bučiny a suťové lesy na severních. Jinde se rozkládají suchomilné trávníky a keřové porosty. Z celkového počtu asi 500 taxonů ohrožených druhů rostlin zde najdeme 73 druhů, například lýkovec jedovatý, lilii zlatohlavou, orlíček obecný a zvonovec liliovitý. Skalní květena je zastoupená kosatcem bezlistým českým, včelníkem rakouským, koniklecem lučním, lomikamenem latnatým a dalšími. Na dně roklí s převahou javorů se vyskytuje nádherná jarní květena.

Fauna je zastoupena pestrou řadou druhů bezobratlých, z nichž nejlépe prostudovanou skupinou jsou měkkýši. Fosilizace jejich schránek mapuje historický vývoj krajiny. V Českém krasu jich žije asi 100 druhů. Mimořádně bohatý je výskyt motýlů, zastoupených otakárkem ovocným, batolcem duhovým, bělopásky, babočkami, martináči a dalšími.

V Berounce a jejích přítocích žije řada ryb. Vyskytují se zde také vzácní obojživelníci a žáby: čolci, mlok skvrnitý, ropuchy, blatnice skvrnitá a jednotlivé druhy skokanů. Plazi jsou zastoupeni ještěrkou obecnou a zelenou a užovkami. V lesích hnízdí významné druhy ptáků, např. včelojed lesní, holub doupňák a žluva hajní. Nejvýznačnější jsou ptáci obývající skalní prostředí: výr velký, kavka, rehek, krkavec. Zastoupeny jsou také sovy a dravci. Berounka se stává útočištěm významných druhů vodních ptáků.

Pokud jde o savce, za zmínku stojí výskyt sysla obecného, plchů velkých a plšíků lískových. Terén poskytuje výborné útočiště menším šelmám, například kunám a jezevcům. Zvláště charakteristickými zástupci fauny jsou netopýři, kteří zde nacházejí díky přírodním podmínkám krasové krajiny vhodné letní úkryty i zimoviště. Na území geoparku se jich vyskytuje 17 druhů.

Kulturní krajina a charakter osídlení

K prvnímu osídlení Českého krasu dochází zhruba v období 4 000-1 250 let před n. l. příchodem neolitických zemědělců, kdy se krajina začíná rozdělovat na část kulturní krajiny a část s přirozeným vývojem. Důkazy v podobě archeologických nálezů se nacházejí na odlehlých místech a v malých jeskyních. Kolem roku 400 před naším letopočtem přicházejí do oblasti Českého krasu Keltové, přinášející novou vyspělou kulturu.

Původní zemědělský charakter osídlení krajina ztratila s významem malorolnictví po druhé světové válce, kdy se rozvíjely již jen vápencové lomy a progresivní a stále rostoucí těžba.

Současný charakter osídlení tvoří jihozápadní okraj Prahy a na něj navázaná příměstská sídla jako Radotín, Slivenec, Lochkov, Chuchle, Rudná a další. Z větších měst s územím souvisí městské části Smíchov a Radotín, dále Beroun, Černošice, Dobřichovice, Řevnice a Zdice.

Tradice, životní styl, lidé

Známé výletní cíle lákaly již od 19. století nejenom rozmanitostí a krásou přírody, ale i bohatým kulturním a duchovním dědictvím, zahrnujícím významná poutní místa (Sv. Jan pod Skalou, Sv. Ludmila v Tetíně, kostelík v Malé Chuchli), historicky významné památky (hrad Karlštejn a jeho okolí, Karlík aj.) a území těsně spjaté s historií české státnosti (Kazín, Tetín, Karlštejn, Sv. Jan pod Skalou).

Své kouzlo území získalo mimo jiné i kvůli významným osobnostem které jej ovlivnily – Sv. Ludmila, Sv. Václav, Karel IV., Václav IV., Jan Žižka, generál Torstensen, Josef I. a František Josef II.

Území Barrandienu se stalo zdrojem inspirace pro řadu románů a knih, z nichž jmenujme alespoň knihy Jaroslava Foglara, které byly inspirující pro řadu generací. Stále žijí pamětnicí starých časů, jako například Stanislava Myslbeková, která umí pojmenovat řadu míst v území postaru a ví jak jednotlivé vazby v kraji fungovaly.

Vzdělávání a věda

Vzdělávání a věda je v území významná jak pro českou tak zahraniční vědeckou obec. Bádání na území geoparku ovlivnili zejména Joachim Barrande, Kašpar Šternberk, Jaroslav Petrbok, Vojen Ložek, Ivo Chlupáč a další. Řada oborů studia vyučovaných zejména na Univerzitě Karlově zde našla svou kolébku i Mekku – geobotanika, ložisková geologie, entomologie, mykologie, apod.

Český kras je místem pořádání významných akcí ke krasové a vápencové problematice, konají se zde i historicko-geologické a geologické konference. Přírodovědecká fakulta UK zde provádí základní i aplikovaný výzkum již od předminulého století. Do prací ve výzkumu se zapojují i Geologický ústav ČAV, Geologická služba ČR a také ústavy zemědělské jako VÚLHM Zbraslav a Česká zemědělská univerzita. Výzkum v území je navázán na činnost zemědělskou a lesnickou.

Geoturistická nabídka

Uvnitř území Geoparku Joachima Barranda se nachází řada atraktivních míst pro návštěvníky mezi něž patří :

• krasové Koněpruské jeskyně (jediné zpřístupněné jeskyně se Středočeském kraji)
• Muzeum Českého krasu v Berouně (součástí je venkovní expozice geopark Barrandien),
• Národní Muzeum s paleontologickou expozicí
• důlní skanzen Solvayovy lomy (vedený dobrovolníky z organizace Barbora a s lesnickou a otevřenou geologickou a důlní expozicí)
• skanzen těžby Chrustenická šachta
• v přípravě je postupné zprovoznění občasně otevíraných štol na tzv. Malé Americe (lom na Rešnách) díky přípravám a úpravám sdružení Hagen
• v úpravě je otevřený Geologický park s výstavou vápenců Barrandienu u Všeradic.

V území jsou 3 výhradně geologicky orientované naučné stezky a řada geologických tras. Většina místních naučných stezek poukazuje také na geologickou minulost území (např. Stezka Svatojánský okruh a navazující NS přes NPR Karlštejn). Část stezek je nově značena QR kódy jako novou dostupnou technologií pro zájemce o geologii a přírodní hodnoty.

V území se nacházejí desítky původních lokalit Joachima Barranda i jiných kulturně historických pamětihodností jako např. Koda, Velká hora a Bubovické vodopády, lomy Malá a Velká Amerika a Mexiko, Alkazar, Jižní kříž, Lom na Chlumu a další.

Kontakt:

Agentura Koniklec

Chelčickéo 12

130 00 Praha 3

Email: agentura@koniklec.cz

http://www.barrandien.cz/geopark-joachima-barranda/