Martina Pásková

Úvod

Geoturismus, přestože jde o relativně mladou formu cestovního ruchu, již prodělal zajímavý vývoj. Nejdříve šlo o formu cestovního ruchu, která se zaměřovala na interpretaci geologických a geomorfologických jevů a procesů. Postupně však došlo k výrazné změně zaměření i způsobu interpretace geoturismu. Současné holistické pojetí geoturismu vychází z potřeby chápání významu geologických zdrojů a dědictví pro všechny sféry lidského života (vědu, ekonomiku, umění, ochranu životního prostředí atd.). Nezbytným předpokladem pro aplikaci tohoto přístupu je znalost či hledání souvislostí mezi neživou přírodou, živou přírodou a socio-kulturním prostředím (obr. 1), což Dowling (2013) vtipně označuje jako ABC přístup (Abiotic, Biotic, Cultural – životní prostředí sestává z abiotických, biotických a kulturních komponent). V rámci geoturismu tedy nejsou interpretovány pouze geologické a geomorfologické úkazy (včetně jejich vlivů na živou přírodu i lidskou společnost), ale též např. fauna, flóra, historické památky, tradiční kuchyně či místní folklór. U těchto prvků krajinného dědictví (živé přírody a kulturního dědictví) jsou však vždy objasňovány jejich „geologické“ kořeny, tedy způsob, jakým je ovlivňovala, zformovala neživá příroda. Degustace vína v autentickém prostředí se tak stává součástí geoturismu tehdy, kdy je objasňováno, jak je chuť vína podmíněna mineralogickým složením geologického podloží vinice, z jakého geologického materiálu je postaven vinný sklípek atd. Z původně relativně odborné formy cestovního ruchu se tak časem vyvinula forma, která má potenciál přiblížit geologii (věda o Zemi) široké veřejnosti a stát se tak hlavním ekonomickým motorem geoparků.

Koncept geoparků

Je všeobecně známo, že poznávání neživé přírody není pro veřejnost tak přitažlivé, jako je tomu u fauny a flory navštěvovaných destinací cestovního ruchu. Na základě odborníky vnímané potřebnosti přiblížit široké veřejnosti geologické a další související krajinné dědictví Země vznikla na počátku 3. tisíciletí evropská a světová iniciativa na ochranu tohoto odkazu – GEOPARKY. Jejím smyslem je přiblížit geovědní problematiku běžným lidem, a to především formou příběhů o tom, jak pohyb kontinentů, aktivita vulkánů, ledovcová činnost a změny klimatu vytvářely a stále tvoří krajinu a její nerostně suroviny a jedinečné scenérie. Geopark je jednou z možností, jak chránit a zároveň rozumným a zodpovědným způsobem využívat geologické dědictví planety Země.

Nepředstavuje žádnou zákonem vymezenou kategorii chráněného území, je tzv. iniciativou zespodu („bottom up“), vyvolanou a koordinovanou místními aktéry. Geopark je tak území, kde existuje společenská shoda na tom, jak žít v souladu s přírodou, aby činnost člověka v krajině zachovávala a kultivovala její přírodní a kulturní hodnoty. Geopark tedy představuje výraz odhodlání občanské společnosti vzít odpovědnost za vývoj své krajiny do svých rukou – chránit, využívat a prožívat své geologické, krajinné dědictví a přidat k tomuto odkazu svou přidanou hodnotu, za kterou se nebude muset před svými potomky stydět.

Obr. 1 Vztah mezi neživou přírodou, živou přírodou a socio-kulturním prostředím jako podklad pro geoturistickou interpretaci. V tomto případě je interpretován prvek z biotického prostředí (např. motýl), přičemž je objasňován vliv abiotického prostředí (mineralogické složení geologického podloží na habitat motýla) a případně jeho vliv na místní společnost. Zdroj: Pásková, vlastní zpracování

Trendy v ochraně přírody a krajiny se mění. Zásadní změna spočívá v obratu od spíše pasivního (defenzívně ochranného) ke strategicky partnerskému (participativnímu) pojetí ochrany přírody a krajiny. V současné době již ochrana životního prostředí nespočívá jen v ochraně dosud nedotčených území přírody, ale značná důležitost se též přikládá tvůrčí a zodpovědné činnosti člověka v krajině. Koncept geoparku nabízí konkrétní a velmi zajímavou realizaci tohoto přístupu, neboť je založen na zájmu, informovanosti a aktivitě místních obyvatel a spočívá v jejich ochotě a schopnosti skloubit ochranu a prezentaci krajiny s jejím zodpovědným a obohacujícím rozvojem, zejm. formou udržitelného cestovního ruchu zaměřeného na zážitkové poznávání jejího vývoje a fungování. Jde o tzv. geoturismus, který nevšední a záživnou formou interpretuje geologicky zajímavé a scénicky přitažlivé lokality, zejm. pomocí geologických stezek, místních geoprůvodců, regionálních muzeí, archeoskanzenů, ekomuzeí a interpretačních center určených k osvětě v oblasti vývoje Země. Geologické a krajinně ekologické poznatky jsou však prezentovány tak, aby široká veřejnost včetně dětí pochopila významné jevy a procesy, které vedly k utváření současné podoby Země a které stále probíhají.

Geopark podporuje vědecký výzkum a spolupráci s univerzitami a výzkumnými institucemi. Stimuluje dialog mezi vědci a místními obyvateli, kteří hrají důležitou roli v geoparku, protože se různým způsobem podílejí na jeho vzniku a chodu. Právě místní obyvatelé prezentují návštěvníkům své území a jsou v geoparku přímo či nepřímo zaměstnáni jako průvodci, producenti místních výrobků, umělci, ubytovatelé, dopravci, provozovatelé stravovacích služeb, drobní podnikatelé apod. K udržitelnému rozvoji území geoparku dochází kromě geoturismu (zejm. montanistiky) i prostřednictvím dalších forem šetrného cestovního ruchu, jako je např. ekoturismus, agroturismus (zemědělský cestovní ruch), jezdecká turistika, poznávání tradic a kulturních památek.

Geoparky ve světě

Myšlenka geoparku se šířila po celém světě a návazně na první mezinárodní konferenci o geoparcích v Pekingu v roce 2004 byla podepsána Charta globálních geoparků a následně na jednání na Sicílii v roce 2005 tzv. Madonská deklarace o spolupráci Sekce UNESCO pro Vědy o Zemi a Sítí evropských geoparků tak vznikla pod patronací UNESCO druhá, globální síť geoparků, která má k 1.5.2014 100 členů ve 30 zemích světa. Tato síť sdružuje území Sítě evropských geoparků, Asijsko-tichomořské sítě geoparků (ta vznikla v roce 2007) a z dalších kontinentů, které ještě neustavily své kontinentální sítě (australské, severoamerické, latinsko-americké).

Obr. 2 Logo globálních geoparků pod patronací UNESCO

Zdroj: Global network of national geoparks (2012)

Geoparky v Evropě

Geopark je turisticky přitažlivé území. Musí jít o geologicky významné kompaktní území (ne ostrůvky), dostatečně velké, aby zahrnovalo obyvatelstvo, které bude realizovat udržitelný rozvoj. Prezentuje geologické a geomorfologické dědictví, např. erozní útvary (skalní města, krasové jeskyně), pozůstatky po sopečné činnosti, paleontologická naleziště, pozůstatky po těžbě nerostných surovin (doly, lomy), ale také související kulturní a historické stopy v krajině (archeologické památky, sakrální a technické památky atd. Síť evropských geoparků, která byla založena čtyřmi evropskými územími v roce 2000 a v současnosti již sestává z 59 geoparků ve 21 evropských zemích. Síť evropských geoparků je dobrovolná platforma pro výměnu zkušeností, společnou a vzájemnou propagaci, šíření nových myšlenek, udržitelného rozvoje cestovního ruchu, místního a regionálního rozvoje, řemesla, umění, spirituálních hodnot, výzkumu a vzdělávání.

Obr. 3 Geografická distribuce světových geoparků pod patronací UNESCO v roce 2013

Zdroj: Global Geoparks (2013)

Síť evropských geoparků je řízena Koordinačním výborem, který je složen ze zástupců každého geoparku – vždy po jednom geologovi a jednom expertu na regionální rozvoj a cestovní ruch, takže dnes má tento výbor již přes 100 zástupců, včetně poradců a zástupců organizací jako např. IUCN, UNESCO atd. Tento výbor se schází dvakrát ročně, dále pořádá výroční konferenci evropských geoparků a jednou za dva roky se aktivně účastní konference globálních geoparků. Na jednáních tohoto koordinačního výboru se sjednocuje postup v několika oblastech. Je to příprava společných projektů, společně spravovaná webová stránka, hodnocení kandidatur potenciálních geoparků i revalidací stávajících geoparků (vždy po 4 letech existence geoparku), analýza výzev pro nové společné projekty, příprava nového čísla Magazínu Sítě evropských geoparků i propagačních materiálů, zastoupení na veletrzích cestovního ruchu, účast na konferencích, koordinace společných soutěží a osvětových akcí atd. Jednání tohoto výboru předchází jednání Poradního výboru, který všechny body jednání předem projedná a připraví návrh rozhodnutí či alternativy řešení.

Obr. 4 Logo evropských geoparků pod patronací UNESCO

Zdroj: European geoparks (2012)

Geoparky v České republice

Členem Sítě evropských geoparků a současně Světové sítě geoparků UNESCO se v říjnu 2005 stal Geopark Český ráj, který se v červnu 2010 společně s Geoparkem Egeria (v Karlovarském kraji) stal národním geoparkem. Geopark Český ráj byl na podzim 2010 úspěšně revalidován, jeho členství v evropské i globální síti geoparků je do roku 2014 potvrzeno. Dalšími dvěma národními geoparky se v dubnu 2012 staly Geopark Železné hory a Geopark GeoLoci (Tachovsko).

Po vzoru evropských národních sítí geoparků funguje tedy i v České republice Síť národních geoparků. K výše zmíněným čtyřem národním geoparkům bude postupně přibírat další národní geoparky vznikající na území ČR a umožňovat jim efektivní tvorbu společných projektů, pravidelnou výměnu informací a sdílení praktických zkušeností, sdílení webstránky ( http://www.narodnigeoparky.cz ), používání společného loga, stejně jak tomu je v Síti evropských geoparků pod patronací UNESCO. Fungování této sítě je v rukou Rady národních geoparků, poradního orgánu ministra životního prostředí ČR, který konzultuje a hodnotí podané žádosti o vyhlášení národního geoparku.

Tato rada sdružuje představitele z věcně příslušných institucí^[1] a svým hlasováním rozhoduje o přijetí geoparku do sítě národních geoparků. Této Radě i České geologické službě, která s ní úzce spolupracuje, lze vděčit za neúnavné prosazování myšlenky geoparků v České republice. Geopark Kraj blanických rytířů a Geopark Podbeskydí prezentující se zemitým tématem „Karpaty – kameň a život“ jsou nyní v procesu certifikace na národní geopark. Další čtyři geoparky se nachází v pokročilé fázi své kandidatury na národní geopark: Geopark Joachima Barranda se světově proslulou paleontologií, Geopark Vysočina nejen s žulovým fenoménem, Geopark Jeseníky s čarovnou krajinou a čarodějnickou minulostí a Geopark Ralsko s výpravným mottem „Krajinou zaniklých obcí, železné rudy a pískovce bez bariér“. Management existujících národních geoparků velmi úzce spolupracuje s představiteli krajů a obcí ležících na jejich území. V případě Národního geoparku Egeria jde také o spolupráci s bavorskými představiteli připravovaného přeshraničního Česko-bavorského geoparku, v jehož rámci a s jehož podporou tento národní geopark vznikl.

Obr. 5 Geografická distribuce evropských geoparků pod patronací UNESCO v roce 2013

Zdroj: European geoparks (2013)

Obr. 6 Logo národních geoparků ČR Zdroj: Národní geopark (2012)

Základní zásady a podmínky vzniku, rozvoje a fungování národních geoparků jsou obsaženy v Chartě národních geoparků ČR. K jejím základním principům patří aktivní vtažení místních obyvatel do činnosti geoparku a propagace i osvěta v oblasti geologických, ale i ostatních krajinně ekologických disciplín. Je v ní dále zahrnuta i otázka ochrany a údržby geologických lokalit, nikoli ve smyslu legislativním, nýbrž jako aktivní působení pomocí osvětových, ekonomických, terénně technických a dalších nástrojů. S tím souvisí jediná restrikce obsažená v Chartě národních geoparků ČR^[2], kterou je nulová tolerance vůči ničení, poškozování a prodeji geologického materiálu, zejm. drahokamů a zkamenělin.

Obr. 6 Mapa národních geoparků ČR

Zdroj: Iveta Čtveráková (2014)

Reprezentanti národních geoparků na základě podpisu Charty národních geoparků ČR obdrží od ministra životního prostředí certifikát a právo užívat logo národních geoparků. Toto logo se postupně objevuje na propagačních a osvětových materiálech, na vybraných ubytovacích zařízeních a dalších produktech nebo spolupracujících subjektech geoparku. Po vzoru evropských geoparků je po čtyřech letech národní geopark s pomocí Rady národních geoparků znovu posuzován a platnost certifikátu se případně prodlouží nebo se certifikát odebere nebo ponechá s návrhy opatření na zlepšení. Je přirozené, že většina národních geoparků se pokouší vstoupit vzápětí do Sítě evropských geoparků pod patronací UNESCO.

Geoturismus

Geoturismus, provozovaný zpravidla v geoparcích, zejména v krasových oblastech, v kaňonech, ve skalních městech, v paleontologicky zajímavých územích a bývalých hornických oblastech. Termín geoturimus zřejmě použil poprvé v roce 1995 Thomas Hose, který pak později na toto téma zpracoval disertační práci na britské Universitě Birmingham (Hose 2003), v níž se zaměřil na interpretaci geologického dědictví a geomuzeí. V užším slova smyslu lze geoturismus definovat jako cestovní ruch založený na poznávání vývoje Země pomocí aktivního prožitku geologicky zajímavé krajiny s významným geologickým dědictvím, jehož hlavními atraktivitami jsou tzv. geotopy, tedy geologicky významné a turisticky přitažlivé lokality zahrnující jevy, které poskytují informace o vývoji Země nebo dávného života. Jde např. odkryvy hornin (zvláště těch, kde se nacházejí fosilní půdy, nerosty zvláštního zájmu, fosilie rostlin a živočichů), stejně jako jednotlivé přírodní jevy a jedinečné krajinné fenomény, mezi něž patří především skalní výchozy, jeskyně, vodopády, krátery sopek, skalní okna a věže, staré důlní štoly a naleziště zkamenělin a minerálů, minerální prameny atd. Smyslem je souvisejících geoturistických aktivit je sdělit příběh o tom, jak pohyb kontinentů, aktivita vulkánů, ledovcová činnost a změny klimatu vytvářely a stále tvoří krajinu a její jedinečné scenérie. „V rámci geologické komunity je geoturismus vnímán jako rekreační využívání geodiverzity ve spojení s určitou formou neformálního vzdělávání určeného široké veřejnosti. Interpretace hlavní geologické charakteristiky území je vždy hlavním cílem tohoto typu turismu“ (G. Martini et al. 2012). V širším slova smysl lze pro geoturismus použít geograficky zaměřenou definici, kterou zavedly v roce 2002 sdružení Travel Industry Association of America a časopis National Geographic Traveller Magazine (Farsani et al. 2012:14): „Cestovní ruch, který udržuje nebo dokonce podporuje geografický charakter místa, jako např. kulturu, životní prostředí, dědictví a blahobyt místních obyvatel.“ Tato definice, kromě toho že explicitně neuvádí geologii (ta je zahrnuta v životním prostředí), v sobě zahrnuje i aspekt udržitelnosti cestovního ruchu. V realitě geoparků je geoturismus kombinací obou uvedených definic, neboť ve skutečnosti jde o široce rozkročený udržitelný cestovní ruch, nabízející všechny typy přírodních i kulturních atraktivit v krajině, jejichž interpretace je však zaměřena na vztahy a kořeny v dávné geologické minulosti Země. Specifickým rysem geoturistické interpretace tedy je objasňování u každého jevu propojení a vztahů mezi geologickou, biologickou a kulturní diverzitou. Geoturismus se vyznačuje profesionálním populárně odborným výkladem a/nebo animací geoprůvodce, typickými geoturistickými aktivitami jsou např. montanistika, amatérské rýžování zlata, geocaching, poznání kulturní historie krajiny (návštěva archeoskanzenů, řemeslných dílen, degustace a nákup místních produktů atd.). Podrobnou analýzu vztahů a rozdílů mezi geoturismem, ekoturismem a udržitelným turismem provedli Farsani at al. (2012).

Inovativní geologická interpretace krajiny^[3]

Přesná, rychlá a zajímavá interpretace krajiny je jedním ze základních poslání geoparků. Tradiční interpretační panely zhotovené z dřevěných, kovových a dalších materiálů se z tohoto úhlu pohledu stávají poněkud přežitými. Především, jejich sdělení je limitováno co se týče jeho rozsahu, možností volby jazyka, možností aktualizace a rozmanitosti obsahu. Navíc jejich údržba není vůbec snadná a levná.

V současnosti velmi dynamicky roste popularita informačních služeb propojených s lokalitami, elektronické dokumenty se šíří tradičním mediálním prostorem, elektronické čtečky a mobilní telefony schopné připojení k internetu se staly pro většinu návštěvníků (zejména pro mladou generaci) běžnou výbavou. Technologie mobilních tagů všem umožňuje přímý přístup k informacím rovnou na místě a v podstatě okamžitě. Tagy přidávají interaktivitu do výkladu krajiny, a tento systém je vhodný pro místa, kde tradiční značení nejsou možná, vhodná (rušivá) nebo jsou nedostačující.

Obr. 7 Interpretace geologického dědictví pomocí beetagů

Zdroj: Archív Geoparku Český ráj

Geotagging nabízí nový přístup k průzkumu možností prezentování informací a nové příležitosti, jak poskytnout návštěvníkům více kontextuálního výkladu jejich okolí. Tato technologie umožňuje návštěvníkovi dozvídat se více o navštívené lokalitě přímo během cestování z jednoho místa na druhé. Označování míst tagy přináší také možnost propojování jednotlivých lokalit do tématických (geologických) stezek.

Všechny standardní interpretační panely mohou být obohaceny o tagy, které návštěvníkům nabídnou další multimediální obsahy související s danou lokalitou. Tagy s doplňujícími informacemi mohou být lehce přidány na již rozmístěná obvyklá značení na stávajících stezkách, nebo mohou být taglisty umístěny zcela samostatně na nová místa, čímž vznikají další nové stezky, přivádějící geoturisty k objevení méně známých míst a zajímavostí v geoparku. Velké tradiční panely mohou být dokonce zcela nahrazeny malými taglisty, které v přírodě nepůsobí tak rušivě a mohou tak informovat o zajímavých jevech i na místech, kde by klasický interpretační panel nebyl vhodný.

Při hledání nejlepšího způsobu veřejné distribuce geotouristicky relevantních informací mají tagy řadu výhod. Jejich používání je snadno pochopitelné a zábavné a jejich výroba je v porovnání s obvyklým informačními panely zhotovenými ze dřeva nebo kovu značně jednodušší a levnější. Tagy mohou být vytištěny na téměř cokoliv, včetně oblečení, a vzhledem k jejich malé velikosti mohou být také nalepeny na téměř jakémkoliv povrchu pevných či mobilních objektů. Čtení tagových kódů je mimořádně atraktivní forma komunikace, a to nejen pro mladou generaci, která touží po vzrušení a interaktivitě, ale také pro starší generaci, protože získání informací z tagu tím, že se jedním kliknutím vyfotí, je mnohem jednodušší způsob, než se snažit zapamatovat a vypisovat dlouhé webové URL adresy ručně, nebo než vyhledávat příslušné informace v obrovském prostoru internetu. Tagy mohou být snadno obnovovány s nízkými náklady a jejich obsah lze aktualizovat tak, aby vždy přinášely nejaktuálnější informace. Informace obsažené v tagu lze měnit na dálku např. z turistického informačního centra, například lze snadno přidávat více obrázků nebo jiný multimediální obsah, jako jsou video a zvuky. Dále lze textový obsah tagu změnit či rozšířit o podporu více světových jazyků, zatímco konkrétní fyzické taglisty s tagy rozmístěné v lokalitách mohou zůstat beze změny.

Vytvoření informačního systému s geotagy otevírá nový způsob komunikace, která překračuje platformy a umožňuje uživatelům obohacovat své návštěvy v geoparku o nové informace a zážitky. Systém geotagů je nástrojem pro šíření vzdělanosti a uvědomělosti místních obyvatel, pravidelných i náhodných návštěvníků ohledně celého regionu a jeho přírodního a kulturního dědictví. Stezky s geotagy dobře poslouží k zajištění dobré orientace geoturistů a zvýšení jejich spokojenosti z návštěvy geoparku. Tagy zajišťují, že jsou informace snadno přístupné a také přenosné, protože obsah tagu lze nahrát do paměti zařízení a uchovat pro pozdější revize nebo je sdílet s rodinou, přáteli a s veřejností, například prostřednictvím jakékoli populární služby sociálních sítí na internetu.

Závěr

Při práci s veřejností je nutné vycházet z celostního pojetí krajiny, objasňovat lidem funkce krajiny a její přírodní i společenské hodnoty v jejich nedělitelné jednotě a provázanosti. Nezbytným předpokladem pro toto pojetí výkladu je schopnost chápat a sdělit územní, věcnou a časovou provázanost popisovaných dějů a úkazů v krajině. Výklad jednoho konkrétního úkazu musí probíhat tak, aby jej návštěvník chápal v tomto věcně časoprostorovém kontextu. Mozaika geologické interpretace krajiny tedy musí provazovat minulost s přítomností i budoucností, geologii s ostatními aspekty naší planety a života a konečně jevy v určité lokalitě s dalšími obdobnými či srovnatelnými lokalitami naší země či světa.

Silná kulturní i přírodní identita obyvatel představuje jeden ze základních pilířů jejich zdravého vztahu ke krajině, kterou obývají. Lidé se ke krajině často vztahují pomocí propojení zajímavých přírodních úkazů s kulturními artefakty. To spoluvytváří jejich pouto ke krajině, ať již v rámci dennodenní práce, náboženských praktik a běžných rituálů nebo třeba jen při cestování za radostí z poznání.

Literatura a další zdroje:

FARSANI, N. T. et al.: Geoparks and Geotourism: New Approaches to Sustainability for the 21st Century. 2012, brow Walker Press, Florida, 189 pp. ISBN 978-I-61233-551-3.

DOWLING, R. Global Geotourism – An Emerging Form of Sustainable Tourism. In Czech Journal of Tourism, Monothematic Issue Geotourism, Masaryk University, Brno, 2013, Issue No 2, 77 – 113 pp.

MARTINI, G. et al. Reflections about the geotourism concept [online]. In SÁ, A., ROCHA, D., PAZ, A. and CORREIRA, V. Proceedings of the 11th European Geoparks Conference: Smart, inclusive and sustainable growth. Arouca Geopark, Portugal, 19th – 21th September 2012 [cit. 12. říjen 2012],

p. 319, ISBN 987-989-96055-6-5.

PÁSKOVÁ, M. Establishment of the Czech National Geopark Network. European Geoparks Network Magazine Issue No 5 / 2008a, Natural History Museum of the Lesvos Petrified Forest.

PÁSKOVÁ, M. Udržitelnost rozvoje cestovního ruchu. Univerzita Hradec Králové: Nakladatelství Gaudeamus, 2008b. ISBN 978-80-7041-658-7.

PÁSKOVÁ, M. The Potential of the Geopark European Network for the Implementation of the European Landscape Convention, In Futuropa. For a new vision of landscape and territory. Council of Europe. Issue No 2 /2010.

PÁSKOVÁ, M. – Řídkošil, T. (2011): Geoparks and geotouristic educational trails. In: Proceedings of the 10th European Geoparks Conference, 16th – 20th September 2011, Langesund, Norway. ISBN 978 – 82 – 93189 – 00 – 8, 99 pp.

PÁSKOVÁ, M. Environmetalistika cestovního ruchu. In Czech Journal of Tourism, Masaryk University, Brno, 2012, č. 2, roč. 1, str. 77 – 113.

PÁSKOVÁ, M. Aspiring Geoparks in the Czech National Geoparks Network. In: Proceedings of the 12th European Geoparks Conference National Park of Cilento, Vallo di Diano e Alburni – Geopark- Italy 4-7 September 2013, 201-203 pp. ISBN 978-88-907281-4-3.

Ing. Martina Pásková, PhD. (*1974) je absolventkou Fakulty mezinárodních vztahů VŠE v Praze a postgraduálního studia na Přírodovědecké fakultě UK. V současnosti pracuje na Ministerstvu životního prostředí a na Univerzitě Hradec Králové. Působí též jako externí lektorka na Univerzitě Karlově v Praze, Vysoké škole ekonomické Praha a Mendelově univerzitě v Brně, kde přednáší na téma udržitelnost cestovního ruchu. Je členkou Komise pro životní prostředí při Akademii věd ČR, Společnosti vědeckých expertů cestovního ruchu, redakční rady časopisu Czech Journal of Tourism, Koordinačního výboru výboru Sítě evropských geoparků pod záštitou UNESCO. Je předsedkyní Rady národních geoparků, od roku 2009 působí jako členka hodnotící odborné komise soutěže o výjimečnou destinaci udržitelného cestovního ruchu – Destinations of Excellence (EDEN) v ČR. Jejím největším zájmem, který je zároveň její životní filosofií i stylem, je nezávislé cestování. S tím úzce souvisejí její další zájmy, jimiž jsou pozorování divoké přírody a života přírodních etnik, poezie, kulturní antropologie a etnoekologie.

1. Geologický ústav AV ČR, Archeologický ústav AV ČR, Národní muzeum, Česká geologická služba, Česká geologická služba – Geofond, Agentura ochrany přírody a krajiny ČR Správa jeskyní ČR, Národní centrum šetrné turistiky, Národní památkový ústav, Masarykova univerzita, Karlova univerzita, Ministerstvo pro místní rozvoj ČR a Ministerstvo životního prostředí ČR ↑
2. po vzoru Charty Sítě evropských geoparků ↑
3. Upraveno dle Pásková a Řídkošil (2011) ↑